ZÁKONY
Vyjádření Unie otců - otcové za práva dětí, z.s. k připomínkám odborové organizace LIBERI k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Unie otců byla seznámena s připomínkami LIBERI k návrhu zákona, Unie otců podporuje tyto připomínky:
1) Souhlas s návrhem LIBERI na promítnutí judikatury Ústavního soudu o preferenci společné a střídavé péče
V této věci souhlasíme s návrhem na novou formulaci v § 907 odst. 1 o.z. „Soud může svěřit dítě do společné nebo střídavé péče rodičů, mají-li o péči zájem, dále do péče jednoho rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte, případně do péče třetí osoby, je-li to nezbytné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.“
Jde o promítnutí judikatury Ústavního soudu ČR, který opakovaně vyslovil tzv. vyvratitelnou presumpci střídavé péče, přičemž důvody pro vyvrácení presumpce musí být závažné a musí být v řízení prokázány. Tomu odpovídá navržená formulace, která umožňuje svěření dítěte do péče jednoho rodiče, je-li to potřebné s ohledem na jeho zájem. To je formulace logická, protože pokud není prokázáno, že je potřeba jednoho rodiče právně z péče vyloučit, neměla by být péče obou rodičů zamítána, mají-li oba o péči zájem. K tomu připomínáme důvodovou zprávu k o.z., kde je uvedeno – „Mluví-li se o péči obou rodičů, vždy se tím rozumí společná nebo střídavá péče.“ Tedy svěřením dítěte do péče jednoho rodiče není naplněno ústavní právo dítěte na péči obou rodičů. Jde tedy o formulaci lépe vystihující ústavní právo dítěte, ale i reflektující obecný princip proporcionality.
2) Souhlas s návrhem zákona v otázce zavedení možnosti nařízení náhradního termínu styku a péče při výkonu rozhodnutí a se zavedením lhůty pro rozhodnutí o návrhu na výkon rozhodnutí ve věci péče o nezletilé
Považujeme tento návrh za velmi přínosný, a to jak z hlediska udržení vztahu dítěte k rodiči při maření péče a styku, současně jako preventivní opatření ve smyslu snížení motivace k maření péče a styku, pokud by hrozilo, že důsledkem bude vedle uložené pokuty i povinnost nahrazení času. V současnosti často mařící rodič spoléhá na to, že jednou zmařený styk či péče nebude nikdy nahrazena, a samotnou možnost pokuty vnímá jako přijatelné riziko jeho agresivní strategie. Tedy to může snížit motivaci rodiče styk a péči mařit. Ku prospěchu dětí a jejich vztahu k oběma rodičům a ke zmírnění konfliktů.
3) Nesouhlas se zavedením tzv. prozatímního rozhodnutí bez možnosti odvolání se současným zrušením možnosti upravovat poměry v rodině obecným předběžným opatřením.
Toto řešení dle našeho názoru reaguje na stížnosti soudů o příliš častém používání předběžných opatření, odvolání, kdy takový postup zdržuje postup ve věci samé. Považujeme toto řešení za neadekvátní, kdy z judikatury vyplývá, že i odvolací soud by měl rozhodovat s nejvyšším urychlením, pro předběžná opatření dle z.ř.s. jsou dokonce stanoveny lhůty pro rozhodování o odvolání, a to 7 dní na rozhodnutí odvolacího soudu a 15 dní na předložení odvolacímu soudu. Rozhodně vhodnější je využití těchto lhůt i pro obecná předběžná opatření, než provádět tak rozsáhlou a zásadní změnu procesního práva, která navíc dle našeho názoru má tyto nedostatky:
a) Velmi dlouhá doba na rozhodnutí – 3 měsíce, jde o dobu, kdy je případ často rozhodnutý nastolením nových faktických poměrů s ovlivněním postoje dětí
b) Nemožnost odvolání dává příliš velkou pravomoc okresním soudům, přitom korekce rozhodnutí o návrzích na předběžná opatření odvolacími soudy je velmi častá.
c) Absence procesního postupu pro skutečně rychlou ochranu práv dětí. Např. typicky při nezákonné změně bydliště a školy, bránění jednomu rodiči v péči apod.
Pozitivní změny, které v návrhu podporujeme, a to povinnost upravit poměry předběžným opatřením při nedohodě rodičů, povinnost umožnění vyjádření všem účastníkům před rozhodnutím o návrhu na předběžné opatření, formulace upravující nařízení rozdělení péče co nejrovnoměrnější mezi rodiči předběžným opatřením (soulad s judikaturou ÚS, např. I. ÚS 618/05), lze řešit drobnou úpravou stávající právní úpravy předběžných opatření.
4) Nesouhlas se snížením výživného do budoucna při snížení výživného zpětně
Pokud jde o snahu řešit nespravedlnost výše výživného po výrazném poklesu nebo ztrátě příjmu povinného, případně jiné významné změně poměrů, což může být i založení další rodiny se vznikem dvou nových vyživovacích povinností a ztrátou příjmu matky dalšího dítěte, pak jde o řešení zásadně nedostatečné, navíc s rizikem příliš nízkého výživného do budoucna (právě s ohledem na odpočet „přeplatku“ od již sníženého výživného.
Otázku ztráty nebo významného snížení příjmu povinného, či jinou velmi významnou změnu poměrů, považujeme za klíčovou a dosud nesprávně upravenou judikaturou, zapovídající možnost snížení pravomocně sníženého výživného formou předběžného opatření. Při délkách řízení znamená tato úprava značné riziko pro povinného rodiče, kdy neexistuje právní postup, jak čelit tomuto poklesu příjmu. Zásadní je tato otázka v situaci rodičů, kteří buď ve značné míře realizují styk nebo mají další nezletilé děti. Důsledky trvající povinnosti hradit výživné v původní výši při ztrátě příjmu (a při cca 60% podílu domácností hospodařících bez rezervy nebo s rezervou na max. měsíc či dva) jsou pro rodinu povinného zničující, ať už zahájením exekuce s důsledky do možnosti získat úvěr, obstavení majetku a účtů, z nichž mohou být hrazeny potřeby dítěte při styku či potřeby dalších dětí povinného, až po trestní postih. Dopady jsou i do schopnosti povinného realizovat dopravu dítěte mezi rodiči (obstavení ŘP, chybějící prostředky na PHM) včetně realizace styku. Problém je zdůrazněn i tím, že dítě bývá v těchto případech zastoupeno rodičem, v jehož péči dítě právně je, a který je v ukázkovém střetu zájmu, samotné oprávněné dítě není při exekuci zastoupeno, aby byl vážen zájem dítěte na vymáhání plné výše výživného proti zájmu ponechat nějaké finanční prostředky povinnému na styk s dítětem, o zastoupení dalších dětí povinného, jichž se problém zásadně dotýká, ani nemluvě. Stávající úprava je extrémním případem odepření spravedlnosti, kdy povinný nemá ani šanci požádat soud o zvážení jeho situace a zohlednění zájmu dětí. Přitom zájem dítěte je hlediskem předním, tedy možnost zvážit jeho zájem při návrhu na předběžné opatření na úpravu výživného na míru nezbytnou (do rozhodnutí ve věci samé) by měl převážit nad principem právní jistoty, stejně jako je přípustné předběžným opatřením měnit úpravu péče a styku, byť je pravomocně stanovena, prokáže-li navrhovatel potřebu úpravy poměrů.
Argument proti obnovení této možnosti snížit výživné na míru nezbytnou při ztrátě či výrazném poklesu příjmu spočívající v tom, že pak už by výživné nebylo vymožitelné, je lichý, neboť stejný problém se týká i pravomocně stanoveného výživného. Podstatné je, že výživné, snížené případným předběžným opatřením, by mohlo být doměřeno zpětně, prokáže-li se nedůvodnost snížení, tedy nebude ohroženo právo nezletilého, současně po dobu řešení adekvátní výše výživného by stanovením v míře nezbytné bylo i v době platnosti předběžného opatření zajištěno ústavní právo dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho vývoj. Současně by touto změnou byla ochráněna i ústavní práva povinného, a to na rodinný život, na péči a styk s dítětem, na rodičovskou výchovu a péči, dále právo na vlastnění majetku, právo na osobní svobodu (v případě důsledků v podobě trestního postihu). Jde o vyvážení ústavních práv povinného i oprávněného. Ke změně postačuje drobná změna v § 76 odst. 1 písm. b, doplněním textu „ na dobu do rozhodnutí o stanovení nebo změně výživného.“
Zdůrazňujeme, že stávající úprava skutečně vede ke zbytečným exekucím bez možnosti povinného situaci aktivně řešit, k odčerpávání dalších financí z rodiny dítěte náklady exekuce, tedy ještě další zhoršení již tak obtížné situace rodiny, včetně důsledků pro dítě a pro schopnosti povinného hradit výživné do budoucna. O nerovném zacházení s různými dětmi téhož rodiče nemluvě.
5) Nesouhlas se zavedením postoupení pohledávky na výživné za úplatu
Důvodová zpráva uvádí jako typový příklad postoupení pohledávky na výživné za solventním dlužníkem s tím, že postupník může mít lepší schopnosti pro vymožení pohledávky. Toto je zcela nepostačující odůvodnění, kdy ze solventního dlužníka má možnost pohledávku vymoci zákonným způsobem exekutor, podléhající státní regulaci, zatímco postupník „s lepšími schopnostmi vymáhat“ není omezován zákonným rámcem vymáhání a může používat i nezákonné postupy. Docházelo by zcela jistě často ke krácení prostředků pro dítě, neboť postupník těžko bude charitativního charakteru a bude chtít část pohledávky vytěžit pro sebe, což lze snadno provést sice převedením plné dlužné částky postupiteli, ovšem s hotovostním nebo jinak skrytým převodem „odměny“ postupníkovi. V konečném důsledku jsou rizika poškození zájmu dětí výrazně vyšší, než očekávaný přínos.
Unie otců navrhuje následující změnu Ústavy (je nutné prodiskutovat možnost volby soudců jako např. ve Švýcarsku):
Čl.93 (1) Soudce je jmenován do funkce a odvoláván z funkce prezidentem republiky. Funkční období soudce je 10 let. Své funkce se ujímá složením slibu. (2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.
Čl.62 Prezident republiky
e) jmenuje a odvolává soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců a odvolává předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
i) jmenuje a odvolává soudce
(Zákon č. 6/2002 Sb. (zákon o soudech a soudcích) § 61 Funkční období (1) Soudci jsou jmenováni do funkce na dobu 10 let. (2) Přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let. § 63 Jmenování a odvolání soudců Soudce jmenuje do funkce a odvolává z funkce prezident republiky.)
Unie otců navrhuje ještě následující změnu zákona:
6) Změna podmínky pro stanovení výživného
Současná
úprava § 919 o.z. vymezuje podmínku pro stanovení výživného u
rodičů, kteří nežijí spolu, tím, že se rodiče na plnění vyživovací
povinnosti nedohodnou. Odlišná úprava je u rodičů žijících spolu, kde
podmínkou pro stanovení výživného je, že jeden z nich vyživovací
povinnost k dítěti neplní. Tato úprava zakládá značnou nerovnost mezi
rodiči žijícími spolu a nežijícími spolu, tato nerovnost se jeví jako
nedůvodná, proto navrhujeme, aby podmínka pro určení výživného
soudně byla sjednocena (uprostřed), a to na podmínku, že rodič neplní
vyživovací povinnost v míře zajišťující životní úroveň dítěte
nezbytnou pro jeho vývoj (srov. Čl. 27 Úmluvy o právech
dítěte). Nové znění: „Nežijí-li spolu rodiče
nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li
se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče
takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti
neplní, V případě, že rodič
nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, neplní
vyživovací povinnost v míře zajišťující životní úroveň dítěte
nezbytnou pro jeho vývoj, postupuje soud podle § 915
až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé
dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud rodič neplní
vyživovací povinnost v míře zajišťující životní úroveň dítěte
nezbytnou pro jeho vývoj se rodiče
nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.“
K tomu následující argumentace:
1) Pečující rodič je v evidentním střetu zájmů mezi jím samým a dítětem, tedy jeho názor na vzájemný právní vztah dítěte a rodiče ve smyslu plnění vyživovací povinnosti je prakticky irelevantní. Úprava výživného by měla být záležitostí výlučně dítěte zastoupeného opatrovníkem a povinného rodiče jako jediných dvou účastníků řízení o výživném. Stanovení podmínky pro soudní určení výživného na podmínku neplnění vyživovací povinnosti v rozsahu naplnění ústavního práva tak lépe vystihuje, že jde o vztah dítě – povinný rodič.
2) Stanovení výživného je zásah do kompetence rodiče vynakládat finance na vlastní dítě, čímž se realizuje i výchovné působení včetně stanovení životní úrovně dítěti. Jde tedy o významný zásah do ústavního práva povinného rodiče na rodičovskou výchovu a péči. K takovému zásahu by měl stát přistupovat pouze při ohrožení ústavního práva dítěte, zde na plnění vyživovací povinnosti v míře zajišťující životní úroveň nezbytnou pro jeho vývoj. Podmínka, kterou navrhujeme, tak fakticky vyvažuje ústavní právo dítěte a povinného. K tomu bod 32 nálezu IV.ÚS 650/15, uvádějící, že rodiče nemohou být zbavování kompetence výchovného působení prostřednictví financí vydávaných na dítě tím, že je jim stanoveno státem výživné. Jde sice o případ povinného s vysokými příjmy, ale o to víc je tento aspekt výchovy důležitý u rodičů s nízkými příjmy, kdy dítě by mělo být vychováváno, že peníze nejsou na příděl státním rozhodnutím, ale prací povinného rodiče. A že životní úroveň může kolísat podle úspěšnosti rodiče peníze vydělat, ale i další výchovný aspekt, že míra uspokojování potřeb dítěte závisí i na „vychovanosti“ dítěte, tedy jeho plnění povinnosti podřídit se přiměřených výchovným opatřením rodiče.
3) Aktuální úprava, garantující pevné výživné nezávisle na chování dítěte, včetně chování k povinnému rodiči, systémové působí na vychovávání, s nadsázkou, „nevděčných spratků plivajících na povinného rodiče“ bez jakýchkoliv dopadů do uspokojování potřeb dítěte. O motivaci pečujícího rodiče štvát dítě proti povinnému rodiči bez rizika dopadu do vlastní ekonomické sféry nemluvě. Změna by tedy prospěla i vyšší podpoře vztahu dítěte k povinnému rodiči ze strany rezidentního rodiče (prevence poruchy přizpůsobení s projevy syndromu zavržení rodiče).
4) Aktuální úprava vychází z předpokladu, že právě rezidentní rodič vhodněji hospodaří s financemi svými i druhého rodiče ve prospěch dítěte, ale nikdy se k porovnání této kompetence neprovádí dokazování. Nezřídka se tak stává, že kompetence nakládat s financemi ve prospěch dítěte je zbaven v tomto směru kompetentnější rodič, který navíc má bezprostřednější ponětí o hodnotě vydělaných peněz ve smyslu úsilí a pracnosti.
5) Toto opatření má zásadní efekt do cíle z programového prohlášení vlády, tedy snížení konfliktnosti sporů, neboť by „hodnota“ sporu nebyla o penězích jako hlavní motivaci některých rodičů soudících se o právní formu péče.
6) Dalším efektem by bylo posílení dobrovolnosti uhrazování potřeb dítěte povinnými, neboť by byli motivováni tím, že při nedostatečné úhradě nákladů péče o dítě by jim bylo výživné stanoveno vykonatelným rozhodnutím, tedy byli by zbaveni důležité části své výchovné rodičovské odpovědnosti. V konečném důsledku by dobrovolné plnění adresně na potřeby dítěte bylo vysoce pravděpodobně vyšší právě s ohledem na „Damoklův meč“ v podobě soudního výměru a eliminováním pocitu povinného, že financuje potřeby druhého rodiče a nikoliv dítěte (obvyklé tvrzení povinných, že jím poskytnuté výživné dítě nemůže spotřebovat).
7) Změna by měla i významný pozitivní dopad do státního rozpočtu, neboť by snížila účelové nebo ochranné unikání povinných do šedé ekonomiky, lze tedy očekávat vyšší výběr daní a pojistného.
8) Další výhodou naznačené změny je snížení psychické zátěže nezletilých a duševního násilí na nich páchaného nezralými rodiči účelově poškozujících vztah dětí k povinnému rodiči. Opět jako naplnění programového cíle vlády.
9) V neposlední řadě jde o lepší naplnění ústavního práva dítěte dle čl. 3 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů“ Toto ustanovení lze interpretovat tak, že ústavním právem dítěte je minimalizace zásahů státu do práv a povinností rodičů s výhradou nezbytnosti pro blaho dítěte. A toto je ošetřeno právě podmínkou pro zásah do kompetence rodiče dítě vyživovat, že rodič neplní vyživovací povinnost v míře naplňující ústavní právo dítěte dle čl. 27 odst. 1 Úmluvy.
Právní rozbor nového judikátu o střídavé péči vyvrací staré známé bludy a pověry. Povinnost obecných soudů při posuzování kritérií střídavé péče:
Obecné soudy při posuzování musí vycházet ze skutečnosti, že oba rodiče mají právo se na péči a výchově dítěte podílet stejnou měrou, což odpovídá právu dítěte na péči obou rodičů. Pokud je dítě svěřeno do péče pouze jednoho z nich, musí být nezletilému umožněn styk s druhým rodičem v takovém rozsahu, aby docházelo k co největšímu naplňování zásady rovné rodičovské péče.
Ústavní soud v nálezu zdůrazňuje, že pokud není rozhodnutím soudu vyhověno rodiči žádajícím o střídavou péči, musí být toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodněno s odkazem na vypořádání se jednotlivými kritérii, přičemž by měl soud rovněž uvést kroky, které mohou vést k odstranění překážek, které střídavé péči brání.
Ústavní soud svým nálezem ze dne 3. května 2022, sp.zn. I. ÚS 3065/21 (dále jen „nález“) rozhodoval o ústavní stížnosti otce nezletilého (nar. 2016) v souvislosti s jeho návrhem na svěření nezletilého do střídavé péče s intervalem střídání po 1 týdnu.
Ministr spravedlnosti Pelikán pokáral místopředsedkyni soudu kvůli destruktivnímu postoji ve sporu o syna
„Lituji, ale o Vašich morálních kvalitách v žádném případě nesvědčí například chování jako účastnice řízení, kdy soud ne jednou konstatoval Váš naprosto destruktivní postoj, a kdy jste navíc jako právnička a soudkyně zneužívala znalostí práva k obstrukcím procesním a i k obstrukcím styku otce s nezletilým synem, což bylo vzhledem k Vaší profesi obzvláště nevhodné.“
Zdroj: http://www.lidovky.cz/ministr-pelikan-ne…/zpravy-domov.aspx…
OSPOD zastrašuje dítě, které chce být s tátou
Rychetský - další podpora střídavé péče
Lesby si pořídily dítě: Narodil jsem se z umělého oplodnění…
...narodil jsem se teda v podstatě zcela normálně. AKORÁT NEZNÁM TÁTU...
Nejvyšší soud České republiky dal za pravdu Unii otců:
Plodná spolupráce s odborovým sdružením Spravedlnost a Mgr. Janem Kutějem
Chat se sociálním pracovníkem Unie otců
Zastavte lov na děti!
Také si přejeme šťastné a veselé, ale nemůžeme mlčet k tomu, co se děje. Kdo uvěří naší zprávě?
http://cs.gloria.tv/?media=373242
Brusel: Pedofilové řídí naše vládní úřady a jsou v čele soudnictví
Belgický poslanec Laurent Louis odhaluje zločinné pozadí evropské politické elity
„Za několik dní budeme slavit Vánoce a Nový rok, avšak 22. prosince se někteří lidé scházejí, aby oslavili zcela jinou událost – mezinárodní den pedofilie (Love Boy Day). Dnes se pedofilové neskrývají, ale naopak se cítí v bezpečí. Jsou chráněni systémem a lidmi na vysokých místech, takže jejich akce nejsou stíhány zákonem. Koneckonců, pedofilové mají nejvyšší úřady v naší zemi. Jedná se o belgického premiéra Elio Di Rupo či bývalého francouzského ministra Frédérica Mitterranda. Naposledy byl ministrem ve vládě Sarkozyho a jezdil po Asii jen kvůli tomu, aby naplnil své pedofilní ‚potřeby‘…
Letos jsem odhalil podrobnosti dokumentace Dutrouxe. (Tento případ se táhne od roku 1992, Dutroux byl uznán jako osoba, která dodávala děti politikům pro sexuální uspokojení. Nakonec mu umožnili utéci během přepravy do vězení. Několika jeho společníkům dali minimální tresty. Výsledky pitev mrtvých děvčátek nebyly zveřejněny kvůli tomu, že v případu figurovali současní politici). V důsledku toho u mě policie dělala prohlídku domu. Takže když máte něco proti pedofilii, můžete očekávat návštěvu policie. Ta na vás už přitlačí a zastraší, aby vás přinutila mlčet, a abyste si přáli zůstat zticha.
Takže pedofilové se cítí v bezpečí, nebojí se vystupovat veřejně. Když 22. prosince uvidíte malou modrou svíčku v oknech některých obyvatel, znamená to, že v tomto domě žijí pedofilové a nebojí se to zveřejnit.
Zároveň všem lidem, kteří bojují proti těmto zločincům, neustále činí problémy, policie je za to stíhá a mnoho z nich je ve vězení. Mám na mysli Marcela Vervloesem a všechny jiné lidi, kteří byli označeni za blázny jen proto, že se odvážili odhalit existenci sítě pedofilů.
Každý den jsou v našich zemích děti zneužívány. Zvláště děti cizinců, které v naší zemi nikdo hledat nebude, jsou dnes zabíjeny, mučeny a zneužívány jen kvůli tomu, aby uspokojily zvrácené potřeby posedlých lidí. Proto je nutné vysvětlit široké veřejnosti, že pedofilové se už neskrývají. Jsou chráněni, protože řídí naše vládní úřady a jsou v čele soudnictví. Musíme to odhalovat, aby naše děti nebyly vystaveny nebezpečí, a mohly pokojně žít.“
Prohlášení a výzva Unie otců u příležitosti Dne lidských práv:
Naše občanské sdružení Unie otců - otcové za práva dětí přes 20 let upozorňuje na diskriminaci a porušování lidských práv v ČR.
S politováním proto musíme konstatovat, že jsme u nás stále svědky porušování lidských práv, porušování Ústavy, zákonů ČR i mezinárodních úmluv OSN, nerespektování rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ani nálezů Ústavního soudu.
Jako otcové dlouhodobě upozorňujeme na diskriminaci při snaze výchovávat vlastní děti. Tím trpí všichni, celá společnost, muži, ženy i naše děti.
Místo plnění povinností státních orgánů uplatnit všechny dostupné prostředky k zachování rodinné vazby mezi rodičem a dítětem, je nám naopak často soukolím soudců, opatrovníků SPOD, soudních znalců, advokátů a dalších bráněno vychovávat vlastní děti a dětem je znemožňováno v řádném vztahu s otcem a prarodiči. Tím tedy dochází i k diskriminaci seniorů.
Také nálezy Ústavního soudu potvrzují naše zkušenosti, že to jsou často právě státní úředníci, kteří zarputile podnikají řadu kroků k omezení rodičovských práv a k možná již neodčinitelnému zásahu do vztahu mezi rodičem a dítětem (viz nález II.ÚS 485/10).
Bráněním oprávněnému rodiči ve styku s dítětem totiž často dochází k rozvoji syndromu zavrženého rodiče. Syndrom zavrženého rodiče je jednou z forem psychického týrání dítěte spadajícího pod syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte, tzv. syndrom CAN -"Child Abuse and Neglect".
Žádáme proto - bez ohledu na pohlaví - o spravedlnost, rovnost v důstojnosti a právech, spoluúčast, právo na rodinný život, spravedlivý proces - tedy o práva zakotvená ve Všeobecné deklaraci, pro naše děti, pro oba jejich rodiče, pro všechny prarodiče.
Dřívější generální tajemník OSN potvrdil, že většina obhájců lidských práv dojde jen malého či žádného uznání a mnozí jsou za svou činnost dokonce napadáni, obtěžováni, perzekuováni.
I u nás mnozí takoví stateční otcové trpí za neschopnost splácet nepřiměřeně vysoké výživné. Stát je trestá za dluh, který v podstatě sám uměle vyměřil, jestliže v úvahu nebere skutečné příjmy a skutečné výdaje. Přehlíží tak zásadní problém nezaměstnanosti a krize. Nikdo nesmí být podroben ponižujícímu zacházení. Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
Dnešní den si proto připomínáme všechny nespravedlivě odsouzené, zlomyslně obviněné, křivě obžalované, exekutory vydírané občany. Myslíme na děti opuštěné, týrané a nemilované. Myslíme na děti, které nejsou řádně vychovávané a stávají se lhostejné, bázlivé, zlé, nemilující. Myslíme na děti bez příkladů starostlivého otce a milující matky.
Žádáme všechny kompetentní osoby o zásadní změnu současné destruktivní a diskriminační praxe. Vyzýváme soudce, zaměstnance SPOD, advokáty, soudní znalce, ale i učitele a lékaře k respektu k právům všech osob bez rozdílu, všech skupin, včetně otců a jejich dětí.
Nález ÚS: Nástup dítěte do školy vyžaduje, aby se na jeho výchově výrazněji podílel i vzdělaný otec
II. Školní docházka nemůže být sama o sobě důvodem pro výrazné omezení styku otce s nezletilým dítětem, které je v péči matky.
III. Nástup dítěte do školy dle přesvědčení Ústavního soudu naopak vyžaduje, aby se na jeho výchově výrazněji podílel i vzdělaný otec - tedy prvek mužský - který je schopen napomáhat dítěti vhodnou formou i se školní prací a nezastupitelným způsobem se podílet na jeho postupně se vyvíjející životní orientaci.
http://www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd=317&typ=c
Soudci jsou velmi málo lidé na svém místě, někteří by měli být hospitalizováni nebo alespoň intenzivně se ambulantně léčit, ale nikoliv soudit
PhDr. Vladimír Fiedler, klinický psycholog a soudní znalec
Seminář Setrvalé problémy opatrovnického soudnictví uspořádalo v Poslanecké sněmovně sdružení Spravedlnost dětem 18. dubna 2013
Ing. Aleš Mičulka a PhDr. Vladimír Fiedler
vystudoval jednooborovou psychologii, promoval v roce 85 na FF UK v Praze
v roce 89 složil rigorózní zkoušku (titul „PhDr“) na FF UK v Praze
absolvoval roční stáž na odd. drogové závislosti v PL Bohnice (prim. Nešpor), v PL Lojovice (prof. Heller) a v PL Červený Dvůr
v letech 86–92 absolvoval 5,5letý PT výcvik SUR v komunitě dr. Vodňanské
v letech 90–91 absolvoval postgraduální třísemestrový výcvik v rodinné PT na FF MU v Brně u doc. Plaňavy
v letech 91–94 absolvoval Psychoterapeutickou fakultu v Praze (doc. Skála, dr. Růžička)
v letech 86–95 absolvoval přibližně 150 Balintovských skupin u doc. Skály
v letech 91 a 95 výcvik v hypnoterapii (Institut M. H. Ericksona Praha)
v roce 95 složil v IVPZ atestaci z klinické psychologie
v roce 90 jmenován soudním znalcem v oboru školství, odvětví psychologie u KS v Praze
od roku 97 u MS v Praze v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, spec. klinická psychologie
v roce 98 složil v IVPZ (tehdy nově zřízenou) specializační atestaci z psychoterapie
nadále povinné registrované průběžné vzdělávání v oboru klinické psychologie, psychiatrie a sexuologie
Členství ve společnostech
ČLS (Česká lékařská společnost): Psychoterapeutická spol., Psychiatrická spol., Sexuologická spol. Dále: Českomoravská psychologická spol., Asociace klinických psychologů, Společnost soudních znalců ve zdravotnictví (SSZZ) – člen výboru Společnosti.
Praxe
4 roky praxe psych. diagnostiky a terapie dětí v PPP v Praze 9 a v PPP hl. m. Prahy (85–88)
5 let individuální a dyadické terapie v Manželských poradnách (85–92)
1 rok skupinový terapeut v dětské komunitě (Vyhnálková, Khonová, Kolář, Fiedler, 86–87)
1 rok skupinový výcvikový terapeut (roční výcvik pro SŠ, s dr. Gayovou, supervize dr. Vodňanská, 94–95)
9 let skupinový výcvikový terapeut v komunitě dr. Horáka, 1995–2003, supervize dr. Šimek
Mimo uvedené průběžná terapeutická praxe: 2 roky s dětmi v DPL, 15 let v soukromé ordinaci, dále 7 let vedení skupinové PT klientů na různých pracovištích, diagnostická a terapeutická praxe, soudně znalecká praxe.
Nový
občanský zákoník, rodinné právo
Informační
brožura Ministerstva spravedlnosti ČR zde:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/rodinne-pravo/obecne/
Otcovství
Podle současné právní úpravy je otcovství založeno:
Zákonnou domněnkou, že otcem dítěte je manžel, narodí-li se dítě za trvání manželství nebo do tří set dnů po jeho zániku.
V případě, kdy se dítě narodí z umělého oplodnění, se za otce považuje muž, který dal k umělému oplodnění své partnerky souhlas.
Souhlasným prohlášením matky a muže, který o sobě prohlásí, že je otcem dítěte.
Rozhodnutím soudu.
Zde si můžete stáhnout informační brožuru k rodinnému právu, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR:
Brožura
k rodinnému právu ke stažení (945.9 kB, Adobe
Acrobat dokument)
Mohlo by Vás dále zajímat
Obvyklé vybavení rodinné domácnosti
Veřejný seznam smluv o modifikaci majetkového režimu
Osvojení zletilého jako nový institut NOZ
Stát páchá na mnohých otcích zločiny proti lidskosti
Stát se dopouští na mnohých otcích trestné činnosti proti lidskosti,
diskriminace skupiny lidí, segregace otců od dětí, vrhá otce do těžkých životních podmínek, vystavuje je nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
Tento paragraf byl promítán na závěr vystoupení předsedy Unie otců v Senátu 20.5.2013.
Přečtěte si, jak je definován:
Trestné činy proti lidskosti
§ 402 Apartheid a diskriminace skupiny lidí (pozn. mužů - otců)
(1) Kdo
uplatňuje apartheid
nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní
segregaci
nebo jinou podobnou
diskriminaci skupiny lidí (pozn.
mužů - otců), bude
potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.
(2) Odnětím
svobody na deset až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel
potrestán,
a) uvrhne-li
činem uvedeným v odstavci 1 takovou
skupinu lidí (pozn.
mužů - otců) do
těžkých životních podmínek,
nebo
b) vystaví-li
takovým činem takovou skupinu lidí (pozn.
mužů - otců) nelidskému
nebo ponižujícímu zacházení.
(3) Příprava je trestná.
Úředník ministerstva Macela sepsal zákon a pak si na něm v pracovní době přivydělával? Na MPSV končí.
Ministerský úředník Macela sepsal zákon, kvůli kterému se musí proškolit 1 900 pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Některá tato školení pak sám vedl pro soukromé firmy a nechal si za to zaplatit.
Pan Macela při veřejném slyšení 20.5.2013 přes opětovnou výzvu předsedy Unie otců nereagoval na jasné podněty zástupců občanských sdružení. Účinnost zákona přitom byla už od 1.1.2013.
Za úterní šestihodinovou akci např. agentura dohromady vybrala 21 tisíc korun. Kolik přesně činila Macelova odměna? "Bylo to v řádech tisíců. S panem Macelou spolupracujeme už dlouhou dobu. Víc vám neřeknu," odmítla upřesnit klíč k dělení částky i Lucie Galbová, která je na stránkách společnosti Aliaves vedená jako její ředitelka.
Honoráře pro lektory v těchto případech začínají na tisícikoruně za hodinu. U zvlášť žádaných odborníků, jakým je i spoluautor zákona, mohou činit mnohem více.
http://zpravy.idnes.cz/macela-vydelava-na-vlastnim-zakone-a-konci-fij-/domaci.aspx?c=A130630_194750_domaci_brm
Vyjádření pana Macely z diskuse na hospodářkách (identitu nejde ověřit): "Uvedená informace je zkreslená. Dobrý den, zdravím všechny diskutující. Bohužel, informace uvedená v Mladé frontě dnes je velmi zkreslená. Nikdy bych si nedovolil školit za peníze v pracovní době. Měl jsem předem schválenou dovolenou, zákon v tomto případě tuto činnost výslovně umožňuje. Pro podřízené úřady jsme vzdělávání zajišťovali jinou cestou, samozřejmě bezplatně. Osobně jsem absolvoval desítky akcí pro úřady ve všech krajích ČR a také mnoho akcí pro různé neziskové organizace, sdružení pěstounů atd., vždy bezplatně, často i o víkendech. Na zájmech ohrožených dětí mi totiž skutečně záleží. Má práce na ministerstvu se však dotkla mnoha zájmových skupin, které jsou přímo závislé na uchování současného systému. Jsme raritou v rámci Evropy, protože všude jinde již změny směřující k omezení ústavů a zavedení jiných, pro děti příznivějších forem péče, provedli. Odvolání z funkce a předem připravený článek v MfD je formou varování, abych si dal "pozor" a od svého snažení upustil. Což samozřejmě neudělám. M. Macela"
