Unie otců – otcové za práva dětí

Unie otců > Kauzy

kauzy

Monitorujeme, zveřejňujeme... pište i vy své příběhy na info@unie-otcu.cz.

Pomozte nám najít dítě!

Pomozte najít nezletilou Claire Uzunoglu, nar. 18. 2. 2010, která byla odvezena svou matkou na neznámé místo. Okresní soud pro Prahu východ rozhodl dne 9. 1. 2012 o úpravě poměrů nezletilé Claire tak, že dcera bude každý lichý týden trávit u otce a každý sudý týden s matkou. Rozhodnutí o střídavé péči bylo potvrzeno i Krajským soudem v Praze a je pravomocné.

Matka nezletilé Claire však rozhodnutí soudu odmítla respektovat a od počátku jeho vykonatelnosti svévolně zmařila veškeré soudem nařízené styky. Své chování nezměnila ani poté, co byla soudem vyzvána k dobrovolnému plnění a následně jí byla soudem udělena pokuta 5.000,- Kč. Naopak, matka nezletilou Claire odvezla na neznámé místo.

Otec neviděl své dítě již 4 měsíce a stejně dlouhou dobu nemá o dceři vůbec žádné zprávy. Otec dítěte se tímto obrací na veřejnost se žádostí o pomoc.

Nezletilá Claire Uzunoglu je vysoká cca 90 cm, má kratší, světle kaštanové vlasy, modré oči (viz fotografie stará asi 6 měsíců). Pohybuje se ve společnosti své matky, Moniky Uzunoglu, 35 let, střední postavy, vysoká cca 170 cm a má blond vlasy. V minulosti byly spatřeny v Mladé Boleslavi, v Mnichovo Hradišti a okolí a v Mariánských Lázních.

Upozornění: Matka nezletilé by mohla být ozbrojena, proto se nepokoušejte ji zadržet ani jiným způsobem navazovat kontakt. V minulosti vyhrožovala zabitím sebe i dítěte a v krizové situaci by se mohla chovat nepředvídatelně.

Informace o tom, kde se nezletilá Claire Uzunoglu nachází, prosím sdělte je na tel. č. 777 666 666, e-mail: yekta@uzunoglu.info, případně se obraťte na nejbližší služebnu Policie ČR.

9.května 2012 v 8:22:30 promluvil opět ďábel!

Maskován několika tituly před jménem a za jménem našeptává a svádí do pekel,

takto skutečně vážně „radí“ nebohému tatínkovi:

Zopakuji Vám to ještě jednou:

Pokud chcete být otcem svých dětí, jděte a dělejte poníženého OTROKA své ženě.

Služte ji bez odmlouvaní do roztrhání těla a ona možná bude tak laskavá

a nechá Vás si někdy pohrát či pohlídat Vaše děti. Já sám své ženě dělám též otroka

a zdá se, že to perfektně funguje. Děti mohu mít od rána do večera...

Počítejte, prosím nadále s tím, že dokud Vy budete ignorovat mé rady,

tak já budu ignorovat Vaše nasledující tradiční výzvy...

S úctou a přáním zdaru

PhDr. Mgr. J.K., Ph.D.

Ministr spravedlnosti před šibenicí

Důstojná oslava konce války - projev úcty všem hrdinům v boji proti nespravedlnosti

Ministr spravedlnosti snad ve snaze zvýšit zájem netečné veřejnosti o věci veřejné pózoval před šibenicí - v pankrácké věznici.

Pietního aktu u příležitosti výročí Pražského povstání se dne 5. května 2012 v Praze zúčastnili: místopředseda Unie otců -otcové za práva dětí Ing. Aleš Mičulka, předseda K213 Ing. Jiří Fiala, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, generální ředitel VS ČR Jiří Tregler, ředitel Vazební věznice Praha-Pankrác Marian Prokeš, předseda Vrchního soudu v Praze Vladimír Stibořík, zástupkyně starosty městské části Prahy 4 Ivana Staňková, představitelé Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů a Klubu dr. Milady Horákové. Slavnostní akt byl zahájen na rohu budovy vrchního soudu v Praze.

Následovalo položení kytic a věnců u pamětních desek padlých dozorců a u JUDr. Emila Lányho. Pietní akt vyvrcholil státní hymnou v prostorách pankrácké sekyrárny, kde během nacistické okupace v letech 1939 - 1945 zde bylo vězněno tisíce československých občanů. Mezi 15. dubnem 1943 a 26. dubnem 1945 přišlo na Pankráci gilotinou o hlavu celkem 1075 osob.

Stát se stará! ..., aby otec za svými dětmi ani nemohl dojíždět!

Karel Hájek

Na rozvodovém průmyslu parazitují nebo jej nepřímo podporují všechny mocenské složky státu!

Zákony jsou dlouhodobě upravovány především pro potřeby této lobby. Rozkrádání majetku otců, jejich věznění jen jasně svědčí o tom, že tu o žádný zájem dítěte nejde. Otec ve vězení své děti nevídá, nemůže je vychovávat, nic nebuduje, stává se nepřítelem státu. Pokud se otec ocitne na úřadu práce a dostává životní minimum, je mu ještě z této částky strháváno 1000 Kč, protože neplatí výživné!! Stát tedy ještě učiní vše proto, aby otec za svými dětmi nemohl ani jezdit! Dětské domovy, několik stovek feministických organizací živených státem jen ukazují, jak kdysi dobrá myšlenka vydláždila cestu do pekel. Téhle lobby jde jen o peníze a moc.

Rodina je, byla a vždy bude základ státu. To však naší politickou scénu nezajímá. Při svém politikaření a rvačkách o koryta nemají čas zabývat se skutečným budováním státu. Občanské sdružení Aliance pro děti a rodiče má ze své dlouholeté činnosti bohatou sbírku dokumentů, obdobně jsou na tom další spolupracující občanská sdružení. Státní orgány naše zkušenosti a podklady ignorují, nejsou v souladu s potřebami rozvodového průmyslu a justiční mafie.

www.rodice.wz.cz

Dobrý den

Můj případ je v něčem hodně specifický a v něčem je to tradiční známy vzorec:

Žena po mateřské nastoupí do práce, dělá kariéru, přijde so kontaktu se zajímavými, kariérně úspěšnými muži. Zamiluje se do kolegy. Manžela, který se stará o domácnost, stará se o děti, dělá pro ní první, poslední, podporuje ji v kariéře, si dříve za to cenila. Nyní ji sexuálně přitahuje kolega a tak si manžela sama sobě zprotiví, začne na něm vidět jen to negativní. Následuje rozvod, manžela očerňuje, že se nikdy nestaral o děti, o rodinu, že k ní byl zlý atd. Manželovi vezme děti a chce ho úplně vytěsnit ze života svého i ze života svých dětí. Jediný muž je najednou pro ni a pro její děti přece ten kolega z práce. Když se manžel začne soudit o děti, tak si najednou po roce a půl "vzpomene" na domácí násilí. Tvrdí, že děti otce nemají rády a mají z něj strach. Děti otci projevují velkou lásku, ale ne před matkou. Bojí se jí.

Tento obecně známy průběh potkal i mne.

Ale můj příběh má i velká specifika:

Moje žena se zamilovala do kolegy ve Švédsku, kam jezdila každý měsíc na služební cestu. Vztah velice dobře tajila, protože věděla, že kdybych se o něm dověděl, udělal bych vše pro to, aby s dětmi do Švédska neodjela. Proto na mne začala hrát neskutečné divadlo. Řekla, že se chce rozvést, protože náš vztah ochladl. (To samozřejmě byla pravda, po té co si našla milence, tak její vztah ke mne ochladl). Odstěhovala se pronajatého bytu. Lidé kolem mi radili, že ji mám nechat, že ji samotné dojde, že ji chybím. Žádná dlouhodobá krize nebo rozvrat manželství u nás nebyl. Odstěhovala se, ale chodila se mnou 3x týdně na obědy, do kina, zvala mne k sobě na večeře. Děti jsme si střídali každý víkend a u mne byly pracovní 2 dny v týdnu a vždy, když ona odjela na služební cestu. Po třech měsících to podala na soud a 30.3.2010 jsme měli stání ohledně dětí. Můj návrh na střídavou péči odmítla a přemluvila mne na to, že děti dostane ona do péče a kontakt zůstane zachován v rozsahu, jak byl (cca 40 procent). Pořád jsem nevěděl o jejím švédském milenci a tak jsem věřil, že k rozvodu nakonec nedojde, tak jsem souhlasil. Znal jsem několik případu, kdy se k sobě vrátili po prvním stání u soudu. K jednání o dětech jsem si nevzal ani advokáta ! Známým jsem říkal, že o dětech se přece domluvíme a za ušetřené peníze koupím něco dětem. Těsně před soudním jednáním mi advokátka mé ženy řekla, že u soudu řekneme, že jsme se dohodli, a že žádáme jen o schválení naší dohody. S tím, že prý kontakt s dětmi nebude uveden v rozsudku, protože se budeme vždy flexibilně domlouvat podle služebních cest mých i mé ženy. Spolknul jsem to i s navijákem. Dva týdny po rozsudku mi bývalá žena a řekla, že dostala v práci nabídku na roční stáž ve Švédsku. Řekla mi, že je to velmi důležité pro její kariéru tady v Ostravě. A že sebou děti vezme na jeden školní rok. Že tam budou chodit do mezinárodní školy a děti se tak zdokonalí se v angličtině. Firma ji prý bude platit letenky a tak za mnou bude s dětmi létat každý měsíc. Pod nátlakem jsem souhlasil s ročním pobytem svých děti ve Švédsku. Ona odletěla na konci dubna pracovat do Švédska a děti nechala u mne. Mezitím jsme byli rozvedeni a děti vzala sebou v polovině srpna 2010. Na konci srpna jsem děti letěl navštívit a tam jsem zjistil, že tam bydlí se Švédem a jsou naprosto nešťastné a zoufalé. Když jsem se vrátil do ČR, navštívil jsem několik právníku a ti mi řekli, že se nadá nic dělat, protože ona je v zahraničí a táhlo by se to několik let. Poradili mi počkat, až ji život v cizině přestane bavit. O tom, že existuje Haagská úmluva o občanskoprávních únosech dětí mi nikdo neřekl. Nedozvěděl jsem se ani o existenci Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD) v Brně. Podle informací dětí se moje bývalá se Švédem pořád hádala až se od ní odstěhoval. Takže jsem doufal, že se vrátí na konci školního roku, jak slíbila. Jenže Švéd se k ní nastěhoval zpět a ona prohlásila, že ve Švédsku chce zůstat navždy. V té domě jsem na Internetu našel UMPOD a začal jsem zadržování dětí řešit s pomocí UMPOD. Pomocí UMPOD jsem začal komunikovat s matkou dětí a nakonec se uskutečnila mediace. Protože mediace k ničemu nevedla, tak jsem na Švédský soud podal návrh na navrácení dětí do ČR. Zároveň v létě 2011 jsem na okresní soud ve Frýdku-Místku podal návrh na změnu výchovného prostředí nezl. dětí a návrh na předběžné opatření, aby bylo dětem zabráněno vycestovat z České republiky, protože je jejich matka chce trvale přemístit do ciziny. JUDr. Jana Niedobová můj návrh zamítla. Prý má matka děti v péči tak s nimi může cestovat kam chce. Že to odporuje českému právu, podle kterého mají oba rodiče rodičovskou odpovědnost i po rozvodu, že to odporuje Úmluvě o právech dítěte, že to odporuje Haagské úmluvě tuto soudkyni nezajímalo. Samozřejmě jsem se odvolal a Krajský soud ( JUDr. Kristina Židková) rozhodl podobně. Pan Kapitán, ředitel UMPOD nechápal jak takto může Krajský soud rozhodovat. Podal jsem stížnost k ústavnímu soudu. Řízení podle Haagské úmluvy bylo ve Švédsku složité, protože děti byly ve Švédsku již více než rok. Podle UMPOD se však jednalo o nezákonné zadržování, protože otec, který je nositelem rodičovské odpovědnosti nedal souhlas, a nezákonné zadržení nezačalo v srpnu 2010, ale až v květnu 2011, kdy matka oznámila, že chce s dětmi zůstat ve Švédsku natrvalo. Nicméně u soudu ve Švédsku matka lhala. Tvrdila, že neexistovala dohoda, že bude s dětmi ve Švédsku jeden školní rok, ale prý jsme se dohodli, že se s dětmi do Švédska odstěhuji natrvalo. A pak jsem údajně změnil názor. V listopadu jsem soud prohrál, protože se nepodařilo prokázat existenci naši ústní dohody. Odvolal jsem se a protože bylo prokázáno existence ústní dohody, že děti jedou do Švédska na jeden školní rok, tak jsem soud vyhrál a dne 16.2.2012 rozsudek určil, že jsou moje dcery ve Švédsku zadržovány nedovoleně a že se mají vrátit k otci do ČR nejpozději do 2.3.2011. Požadoval jsem návrat dětí 25.2.2012 ale matka řekla, že mi je nedá dřív než 2.3.2011. Dne 1.3.2011 nejvyšší švédský soud pozastavil výkon rozsudku ze dne 16.2.2012, protože matka dětí podala odvolání k nejvyšší mu soudu. Čekalo se, a dosud se čeká než nejvyšší švédský soud rozhodne o tom, jestli se odvolání matky bude projednávat nebo nebude. Do toho si matka podala předběžné opatření u okresního soudu Frýdek-Mistek, aby soud předběžně určil, že děti jsou ve Švédsku oprávněně. JUDr. Jana Niedobová toto schválila, ačkoli měla k dispozici rozsudek ze Švédska. Podal jsem odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě. Rozsudek okresního soudu F-M, má řadu chyb ale je hlavně katastrofický v tom, že bez jakéhokoli komplexního řízení legalizuje pobyt českých dětí v cizině. A pokud je pobyt dětí v cizině legální tak dle Haagské úmluvy nemusí být nařízen návrat dětí. Nikdo z právníků UMPOD ani moje švédská advokátka teď pořádně neví jak tuto situaci interpretovat. Pobyt dětí v cizině je legalizován, ale jedná se jen o předběžné opatření a navíc není pravomocné, protože jsem se odvolal. Ale je vykonatelné, protože je to předběžné opatření.

Pokud celý proces ve Švédsku prohraji, kvůli rozhodnutí českého soudu, který legalizuje pobyt mých dětí v cizině, tak podám žalobu na Českou republiku a budu požadovat uhrazení mých nákladu na advokáty ve Švédsku, které budou činit celkem cca 600.000.- Kč.

A budu chtít tento extrémní případ zvlášť zákeřného a extrémního chování matky medializovat. Jen nemám kontakty na média.

Jenže děti mi to nevrátí. Budou vyrůstat v cizině a stanou se z nich cizinci. Uvidím je 2x do roka. Děti přijdou o skvělého tátu, jen proto, že si máma našla milence ve Švédsku. Přitom úmluva o právech dítěte jasně říká, že státy mají učinit opatření, aby děti nemohly být odděleny od svých rodičů.

Co se týče dětí: Děti mne mají rády. Mluví o tom, že doma jsou v našem domě v Paskově. Mluví o tom, že by se chtěly vrátit do ČR a bývat střídavě u maminka a u tatínka.

Kdo pomůže malé holčičce?





Jako i zde násilníkem NENÍ otec, ale milenec matky. A ohrožuje i děti. 
Soud i SPOD a další „znalce“ to nezajímá. 
O právech a zájmech dítěte často jen mluví.
A matce tak pomáhají smilnit, lhát, pomlouvat, křivě svědčit, krást a děti unášet. 

Naše otázky na znalkyni

  PhDr. Monika Kopárková, znalkyně

Vážená paní,

jsme organizací chránící rodinné hodnoty, zachování rodinných vazeb a bránící současné diskriminaci otců a otcovství. Působíme v tom směru, aby dětem zůstávala úplná rodina, nebo alespoň výchova obou rodičů, a intenzivně medializujeme případy, kdy tomu tak - i vinou různých subjektů účastnících se na rozvodovém průmyslu - není. Informace o nás najdete na stránkách www.unie-otcu.cz.

Role znalců v opatrovnických řízeních není zanedbatelná. Znalecké posudky jsou bohužel jedním z důležitých důkazů v našem současném systému opatrovnického soudnictví. Znalci tak mají nejen trestněprávní, ale především značnou faktickou odpovědnost – za další běh života dětí a jejich rodičů, za jejich budoucnost. Znalecké posudky zprostředkovaně ovlivňují i společnost v přesvědčení, zda je respektování rodinných hodnot oceňováno či naopak trestáno.

Dovolujeme si Vám proto položit několik otázek:

1. Souhlasíte s tím, že v životě dítěte je role otce a matky sice ne totožná, ale stejně hodnotná a výchovnou způsobilost rodičů nelze rozlišovat na základě pohlaví (viz např. 4. Boží přikázání, čl. 3. odst. 1 LZPS, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, § 34 odst. 1 zákona o rodině, apod.)?

2. Souhlasíte s tím, že zachování obou rodičů ve svých rodičovských rolích (pečovatelských a vychovatelských), za podmínky, že jsou oba způsobilí a ochotní dítě vychovávat, je prioritním zájmem dítěte?

3. Je podle Vás pro dítě i pro další vývoj společnosti vhodné, aby byl ve výchově dítěte jako hlavní výchovný vzor preferován rodič, který mu rozbil rodinu?

4. Je podle Vás pro dítě i pro další vývoj společnosti vhodné, aby byl ve výchově dítěte jako hlavní výchovný vzor preferován rodič, který se snaží roli druhého rodiče zredukovat na občasného víkendového návštěvníka a jeho kontakt s dítětem umožňuje pouze díky rozhodnutí soudu (a někdy ani to ne)?

5. Je podle Vás pro dítě i pro další vývoj společnosti vhodné, aby byl ve výchově dítěte jako hlavní výchovný vzor preferován rodič, který se odstěhoval, ač nemusel, z okruhu dosavadního společného bydliště a komplikuje tak dítěti zachování péče obou rodičů?

6. Je podle Vás pro dítě i pro další vývoj společnosti vhodné, aby byl ve výchově dítěte jako hlavní výchovný vzor preferován rodič, který jen průměrně rozvíjí schopnosti a dovednosti dítěte, ač sliboval, že dítěti umožní větší rozvoj, a druhý rodič je připraven toto dítěti umožnit okamžitě?

7. Je podle Vás pro dítě i pro další vývoj společnosti vhodné, aby byl ve výchově dítěte jako hlavní výchovný vzor preferován rodič, který se brání komunikaci o dítěti s druhým rodičem a takto komplikovanou komunikaci ještě zneužívá k tomu, aby bránil v péči druhého rodiče?

8. Je podle Vás to, že rodič popsaný pod body 3 – 7 je v současné době hlavním výchovným vzorem pro dítě, z hlediska dalšího vývoje dítěte i společnosti dobrým důvodem pro to, aby jím byl i nadále?

O Vaše odpovědi Vás prosíme do 10. února 2012. Děkujeme Vám.

Tragédie slečny Jany: Musela se zabít?

Jana spáchala sebevraždu skokem z okna studentských kolejí

Před budovou studenských kolejí v Brně leží tělo dívky. Jana Komárková (19), vnučka malíře Komárka, skočila z okna. Letos, 19. ledna, uplyne od její smrti přesně dva roky. Dívka

z Chrudimi nezanechala dopis na rozloučenou a tak dodnes nelze s jistotou pojmenovat důvody jejího činu.

Mnohé však mohou napovědět rodinné poměry slečny Jany. Její rodiče se plných 12 soudili o právo na její výchovu. Dívku měla soudem svěřenu do péče matka, otec celou dobu marně usiloval o možnost se s dcerou vídat. Soud otcovy návrhy na tzv. výkon rozhodnutí, který stanovuje trest či pokutu (v tomto případě matce) za nepředání dítěte, nevyřizoval a zakonzervoval tak daný stav.

Dítě bez kamarádů

Pan Jiří Komárek, otec Jany, nepřestával o dceru bojovat. Podával jeden návrh na výkon rozhodnutí za druhým, psal ministrovi spravedlnosti, ombudsmanovi, premiérovi. Podal na matku trestní oznámení (poté, co našel na těle dítěte podlitiny), poukazoval na to, že v českém soudnictví může existovat organizovaná skupina lidí, jejíž aktivity vykazují mafiánské praktiky.

Z dokumentů, které jsou k nahlédnutí na adrese http://zakony-online.cz/komarek/ vyplývá, že Jana byla v době dospívání velmi uzavřené dítě, skoro nechodila ven a neměla takřka žádné kamarády.

Pláč v soudní síni

Poslední soud ve věci Jany Komárkové byl v roce 2009, tedy rok před její smrtí. Jana právě ukončila střední školu a osobně se mohla soudu zúčastnit. Během jednání se provalilo, že jí matka celou dobu tvrdila, že otec s ní má zákaz styku a že tedy i kdyby za ním sama zašla, dopouští se trestného činu.

Když se Jana dozvěděla, že to není a nikdy nebyla pravda, a že mohla kdykoliv za tátou jít, přímo v soudní síni se rozbrečela.

Smrt

Po skončení střední školy v Chrudimi začala Jana studovat na Vysokém učení technickém v Brně. Své osobní problémy, které mohly mít kořeny v rodinných vztazích, se rozhodla vyřešit skokem z okna studentských kolejí.

Případ Jany Komárkové patří mezi nejtragičtější příběhy v historii českého opatrovnického soudnictví. Jeho vývoj, byť nezakončený smrtí, je však totožný se mnoha sty případy, kdy je pod různými záminkami zamezen styk dítěte se svým otcem.

Světlo věčné ať jí svítí, Pane. Ať odpočívá v pokoji. Amen.

Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Prodělalová proti České republice

Pana Ing.Aleše Krejčího okrádají o všechno!

Vážení živořící,

včera proběhlo odvolací řízení na Krajském soudu v Praze, viz pozvánka níže.

Jednání trvalo cca 5 hodin v celkem svižném duchu až na primitivní zapisování
na magnetofonový pásek opakováním řečeného, které bylo nudné a zdržovalo.

Výkon můj, tedy otce byl překvapivě skvělý, sám jsem se divil, jak mi šlo
poskládat důkazy a popsat celkovou situaci nejen před třemi soudkyněmi,
vysušenými a nezdravě vypadajícími stařenkami s velmi krátkými vlasy, ale i před
plnou jednací síní samozřejmě stejně poškozených tatínků. Byl přítomen i pan
Ing.Masný ve svém 21 dni držení hladovky, předseda Unie otců pan Ing.Papazian, kolegové
z Moravy a Slovenska a další známé osobnosti otcovského hnutí. Výkon mého
zástupce Luboše Patery byl excelentní, jsem přesvědčen, že by se nikdo lepší pro
tento případ nenašel. Přesto na něho soudkyně zíraly jak tele na řezníka.

Stručně řečeno, matka nedokáže kontrolovat svůj mateřský pud, což bylo
prokázáno 14 zmařenými styky a jedním soudním odnětím dítěte, soustavným
získáváním záporných psychologických posudků na mojí osobu, bez mé účasti, a od
kontroverzních psychologů, neustálým vymýšlením závažných obvinění a problému
dětí, tzv. rozvodový folklór, mezi perličky patřilo, že děti tahám do
strašidelného domu s kostrami a předložila dokonce fotografii zbořeniště v
sousedství. Těch perliček bylo víc, ale mohli jste je také slyšet.

Požadoval jsem střídavou péči, kvůli které vytrhla děti z obvyklého prostředí,
zneužila azylák, soudkyně jí děti přiklepla předběžkem a matka se odstěhovala
cca 200km daleko. V případě nemožnosti střídavé péče jsem navrhoval svěření dětí
do mé výlučné péče a manželce výrazně širší styk, než mám nyní já, bez požadavků
platit alíky. Ale ouha! Ty tři staré škeble měli rozsudek již napsaný před
jednáním, takže po skončení jednání jej ihned vyhlásili. Nezohlednili prakticky
nic, naopak, stávající dobře fungující styk ještě výrazně okleštili.

Okamžitě po vyhlášení rozsudku se přítomná veřejnost včetně mě zvedla a na
protest před takovým formalismem opustila soudní síň a odůvodnění již
poslouchala pouze ženská část soudu, tzn. bezduchá sociální referentka, matka se
zástupkyní a tři soudkyně, aneb nevyhlášená dívčí válka v praxi. Celou situaci
vystihuje anonymní výkřik z davu, že by se pod rozsudek nestyděl podepsat ani
vůdce...

Pěkný den

Ing.Aleš Krejčí / v Brně dne 16. 12. 2011

Znalci zákona zabili spravedlivého Štěpána! (26.12.)

(Ing.Petr Masného nikoliv!)

Znalci zákona dodnes ubíjejí množství dalších nevinných a spravedlivých. Opět k tomu používají křivá obvinění, falešné svědky a nepřipouštějí žádné skutečné důkazy. Svatý Štěpán se odvážil znalcům zákona říct pravdu a tím je rozzuřil až do nepříčetna. Tak ho zlikvidovali.Svatý Štěpán uviděl otevřené nebe a jako první byl korunován slávou mučedníků.

Po konzultaci s Unií otců -otcové za práva dětí, po společných modlitbách a u příležitosti prvního mučedníka sv. Štěpána ukončil zasloužilý otec Ing.Petr Masný dnes po 35 dnech svou protestní hladovku. Domluvili jsme se, že v protestech bude pokračovat dále, a sice jinou účelnou formou. Ing.Petr Masný je dalším adeptem na vítězství u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. ČR totiž opakovaně porušuje právo na rodinný život, na spravedlivý proces atd., atd. Petra tu proto potřebujeme živého. Petře, děkujeme za Tvou obětavost, nasazení, lásku, víru, naději.

PROSBY
Pane, tebe chválí zástup mučedníků.

Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, zvítězit nad každým pokušením.

MODLITBA
Nauč nás, Bože, žít podle toho, co dnes slavíme, ať milujeme i naše nepřátele, a tak následujeme svatého Štěpána, modlícího se za ty, kdo ho kamenovali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Pana Ing.Petra Masného okrádají o všechno!

Petr Masný je bývalým pilotem, který se ocitnul v osidlech rozvodového řízení. Už před deseti léty. Brzy zjistil, že většina českých právníků je prodejných a značná část státních „pomáhajících profesí“ jsou jen služky talárníků, které z dětí dobře vyžijí… Je mužem s vysokoškolským vzděláním a otcem dvou synů. Protože se jich nechtěl vzdát, jsou on i jeho kluci nesmyslně proháněni soudkyní JUDr. Janou Tondrovou po různých vyšetřeních, v podstatě justicí okrádáni o všechno. Proč? Je to přeci dobrá obživa pro zbytnělou justici!

Obvodní soud pro Prahu 9 měl v zastoupení feministickou soudkyní Tondrovou vždycky zájem, aby nepřirozené procesy s přirozenými otci probíhaly v duchu komunistické ideologie. Dítě svěřovat výhradně jakýmkoliv matkám - a otce jen ždímat o peníze a postupně ho ničit stále víc. Třeba tak, že mu děti strčíte do ústavů pod záminkou vědeckého „pozorování“. Ve skutečnosti ale jde o psychiatrické pokusy na populaci! Ty, jak víme, prováděla na zakázku zejména Motolská nemocnice. Fuj!

Jenže vztah kluků k tátovi byl až příliš dobře maturován, a tak stát na roztržení rodiny nasadil další páky. Kdejaká feministická vědma dostala placet k podávání posudků na pilota, který ovládá řadu dalších znalostí a dovedností. Dokonce pedagogických. Vše, co se dalo, posloužilo omezování styku otce s dětmi, až nakonec soudkyně přistoupila k úplnému zákazu jeho kontaktů…

S tak hrubým porušováním práv dětí nemohl samozřejmě souhlasit, a tak ho stále soudkyně zadlužovala, posléze byl exekuován. Nedávno vyhlásil hladovku. Více na www.k213.cz.

Mgr. Zbyněk Šimůnek, 12.12.2011

• Další případy:
• Prostě, zabil jsem svého otce
• Pan Hlásenský - nový případ politického věznění v ČR?!
• K rozvodu lze azylový dům zneužívat i deset let (a lidé bez přístřeší umírají na ulici)
• Mirka Prodělalová - matka, kterou otcové dovedli k vítězství
• Sexuální zneužívání dítěte a morálka naruby

---

---

© 2009 Unie otců — otcové za práva dětí