Prostě, zabil jsem svého otce
O knize, která by měla být správně
povinnou četbou na školách k vlastivědě a občanské nauce. Ale nikdy tomu
tak nebude.
Bohužel pan Josef Odložil se nezapsal do dějin této země jen jako skvělý
atlet a atletický trenér (připomeňme si jeho druhé místo na OH v Tokiu z
roku 1964 v běhu na 1500 metrů či celou řadu běžeckých rekordů), ani jako voják
(v letech 1992 a 1993 byl velitelem Mírových sborů OSN v Iráku), ale především
jako oběť české opatrovnické justice.
Jednou z největších životních chyb Josefa Odložila, i když to byl jinak
čestný, neobyčejně vytrvalý a pracovitý člověk, bylo, že se oženil s Věrou
Čáslavskou a žil v České republice. S Čáslavskou měl dvě děti – dceru Radku a
syna Martina. Jejich matka děti však vedla k zahálce, podvodům a obcházení
zákonů. V jakémsi bludném opojení ze slávy a moci jim dokonce výslovně
vštěpovala, že se nemusí ani moc učit. Oddělovala je od otce a po rozvodu,
který sama zavinila a jim lživě léta bulíkovala, že jejich otec je sadista, aby
k němu náhodou nechtěly.
Pan Odložil se přirozeně mnohokráte obrátil na české soudy. Přestože
argumentačně a morálně naprosto dominoval, úspěšný (jak jinak) nebyl. Obrátil
se i na presidenta Havla, ale ten mu ani neodpověděl. Tak se Josef
Odložil jen zpovzdálí musel koukat na mravní pád svých dětí, který byl čím dál
tím strmější.
Když jeho syn Martin neudělal na střední škole, kterou procházel jen díky
protekci své maminky, ale stejně však s trojkami z chování, ani maturitu, pan
Odložil už to nevydržel a šel synovi domluvit. To se mu stalo osudným. Jeho
chlapec, který se již v té době 7 let věnoval bojovým sportům, ho srazil k
zemi útočnou ranou - pěstí obutou boxerem z rozběhu. Podle očitých svědků
se opravdu ani na okamžik nezastavil. Rána měla obrovskou sílu a otec padl
ihned toporně k zemi a již se nikdy neprobral. Po 35 dnech na to zemřel v
nemocnici.
V každé civilizované zemi a v každé době toto byla otcovražda – nejtěžší
zločin. Ne však v nynější České republice. Martin svého činu nikdy
nelitoval, tak byl zdegenerovaný výchovou své matky. I před soudem prohlásil,
že by to udělal zase!!!
Přesto dostal naprosto neuvěřitelně pouhé čtyři roky vězení a stejně si neodseděl
si ani den, protože president Havel mu hnedka po rozsudku dal milost. A světe,
nediv se, místo do vězení šel otcovrah rovnou na právnickou fakultu. Přestože
nedokázal udělat ani maturitu! Inu špatný prospěch, trojky z chování a zejména
otcovražda jsou patrně v našem právním prostředí tou nejžádanější kvalifikací. Možná
by se nám hodil jednou jako soudce, že?“, řekli si. (Kdo poznal poměry u
českých soudů, dobře ví, že to není vůbec přehnané tvrzení.)
Sestra pana Odložila, paní Ševčíková, o tom všem napsala moc dobrou
knížku. Jmenuje se výstižně: „Prostě,
zabil jsem svého otce.“ Přestože internetové odkazy na ni téměř vymizely či
byly zablokovány, uchovali jsme ještě jeden funkční, kde je ke stažení ta
knížka paní Ševčíkové.
http://k213.files.wordpress.com/2010/05/kniha.pdf
Vřele ji doporučujeme, protože jde i po létech o stálé živé memento, které se
týká současného práva v naší zemi a nešťastných rodinných poměrů
vnucovaných národu. Tato kniha by správně měla být povinnou četbou na školách,
aby mladí lidé včas pochopili, co je čeká a do čeho se naše společnost odtržená od Boha řítí.
Josef
Odložil se svým synem Martinem, když ten byl ještě malým chlapcem.
Kdyby kluk zůstal s otcem, mohl z něj vyrůst řádný člověk. Ale to by se v
České republice možná nedostal na právnickou fakultu.