Mirka Prodělalová - matka, kterou otcové dovedli k vítězství

Na uměle zavrženou matku, paní Prodělalovou, každý v této zemi kašlal. Státní orgány upřednostnily ve výchově společných dětí svého prominenta – opakovaně rozvádějícího se otce a vztah dětí k matce aktivně pomáhaly likvidovat. Tzv. ženské organizace žijící ze státních dotací to nezajímalo. A tak se nebohé matky ujali ostatní prostí otcovští aktivisté. Doprovázeli ji na úřady, zastupovali ji u soudů a všestranně ji podporovali.

A pomoc jen zdánlivě dnes bezmocných otců přinesla své ovoce. Paní Prodělalové a jejím dětem ta podpora přinesla zadostiučinění i naději. Bez ní by to těžko ta žena zvládla:

Dne 20. prosince 2011 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek ve věci Prodělalová proti České republice. Stěžovatelka namítala porušení svého práva na respektování rodinného života (článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech).

V roce 1997 se stěžovatelce a jejímu tehdejšímu partnerovi narodila dvojčata. V březnu 2004 svěřil soud obě děti do výchovy otce a současně upravil jejich styk se stěžovatelkou. V únoru 2005 otec navrhl stěžovatelce styk s dětmi zakázat a zbavit ji rodičovské zodpovědnosti. V následujícím období docházelo při realizaci styku stěžovatelky s dětmi z důvodu odmítavého postoje dětí ke komplikacím a soud opakovaně, v březnu 2005 a v září 2006, předběžnými opatřeními styk stěžovatelky s dětmi zakázal. Tato předběžná opatření byla sice odvolacím soudem postupně zrušena, otec dětí však další realizaci styku bránil, za což mu byly mj. opakovaně uděleny pokuty. V roce 2007 proběhlo na základě rozhodnutí soudu několik styků stěžovatelky s dětmi ve specializovaném zařízení, v prosinci 2007 však soud předběžným opatřením stěžovatelce styk s dětmi znovu zakázal. V srpnu 2010 vydal soud ve věci rozsudek, kterým styk stěžovatelky s dětmi zakázal. Stěžovatelka se proti tomuto rozsudku odvolala a řízení ke dnešnímu dni stále probíhá.

Stěžovatelka kritizovala postup státních orgánů, které podle ní nepřijaly dostatek opatření k umožnění jejího styku s nezletilými dětmi, v důsledku čehož je po dobu několika let od dětí zcela odloučena.

Evropský soud připomněl, že z článku 8 Úmluvy vyplývá rovněž povinnost státních orgánů uplatnit všechny dostupné prostředky k zachování rodinné vazby mezi rodičem a dítětem. V daném případě, kdy řízení zahájené na návrh otce dětí z února 2005 znamenalo pro stěžovatelku hrozbu radikálního zásahu do jejího vztahu s dětmi, měly státní orgány postupovat obzvláště rychle při zachování práv a zájmů všech dotčených osob. Styk stěžovatelky s jejími dětmi byl však prostřednictvím předběžných opatření neustále omezován, až byl nakonec v prosinci 2007 zcela zakázán. V nastalé situaci bylo proto zapotřebí urychleně přijmout meritorní rozhodnutí. To bylo vydáno až po uplynutí více než dvou let, kdy byl v srpnu 2010 stěžovatelce styk s dětmi zakázán, a řízení doposud neskončilo. Po uplynutí tak dlouhé doby, po kterou je stěžovatelka na základě předběžného opatření od svých nezletilých dětí izolována, je nicméně obnova jejích vztahů s dětmi prakticky vyloučena. České orgány tak zejména v souvislosti s délkou daného řízení nepřijaly všechna potřebná opatření, která od nich bylo možné rozumně očekávat, právo stěžovatelky na respektování jejího rodinného života nebylo chráněno účinným způsobem, a k jeho porušení proto došlo.

Evropský soud přiznal stěžovatelce 5 000 eur jako náhradu utrpěné nemajetkové újmy a 2 500 eur jako náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a ve zbytku (co do částky 26 193 eur) její žádost o přiznání spravedlivého zadostiučinění zamítl.

Praha, 20. prosince 2011